Psal se rok 2009 a já byla po šesti letech mateřské a poprvé jsem odvedla obě děti z domova, jedno do první třídy do školy a druhé do první třídy do školky. Věděla jsem, že do bývalé práce se nevrátím, přestože jsem měla štěstí a tu možnost jsem měla. Ale chodit domů nejdřív v půl sedmé večer nešlo dohromady ani s tím, v kolik končí školka, ani s mou představou odpoledního času s dětmi. O rok před tím jsme kupovali chalupu a mě ta práce okolo shánění nemovitosti a pak následného procesu prodeje moc bavila. Takže ke konci mateřské už jsem měla jasno, že bych chtěla dělat reality. Tak už jsem si jen vybrala značku RE/MAX a zavolala do kanceláře podle adresy, abych to měla na hezkém místě a ne daleko od domova. Je to jedenáct let a stále jsem v RE/MAXu, děti docela vyrostly a já jsem vděčná, že jsem mohla spoustu času strávit s nimi, všechny prázdniny, ředitelská volna, nemoci, nemusela jsem řešit, kdo za mě půjde do práce, většina věcí šla pořešit z domova od počítače a schůzky se holt musely někdy odložit podle potřeby rodiny. Pro své klienty dělám stále ráda, z některých se postupem času stali i přátelé a já mám radost, když se řada spokojených klientů rok od roku rozšiřuje.

Stál jsem před velkým rozhodnutím, co dál. Věděl jsem, že nechci zůstat v oboru a pracovat pro „konkurenci“. Vyzkoušel jsem si pár pracovních pohovorů. Poté, když se mnou vedla pohovor „náborářka“ mladší než moji potomci s téměř nulovou pracovní zkušeností a pohledem, který jasně říkal, co tu ještě v Tvém věku chceš, jsem propadal trochu beznaději. Ani nemůžu říci, že krizi středního věku, to bych lhal sám sobě, ten už byl pryč…. A během pár dnů jsem věděl, že reality mohou být tou smysluplnou cestou. Jsou místem, kde můžu zúročit všechny dovednosti z velké globální společnosti, ale mám i prostor se nadechnout a realizovat své nápady a myšlenky, a to hlavně rychle s plnou osobní odpovědností za výsledek své práce. A tak jsem se ocitl mezi partou úžasných lidí, kteří neříkají, že něco nejde, ale často řeknou, zkus to udělat tak…

Nedávno jsem dostal otázku, jak jsem se dostal k realitám. Práce v realitách totiž nikdy nepatřila do mých vysněných prací. Měl jsem vždy rád matematiku a logické myšlení, které mě zprvu přivedlo k počítačům, a začal jsem pracovat v telekomunikacích. S kamarády jsme spřádali myšlenky o nějakém vlastním podnikání. Byla to doba, kdy mnoho z nás četlo knihy jako „Bohatý táta, chudý táta“ a já se rozhodl pivní debaty realizovat v praxi....Tak jsem postupně vplul do celé problematiky realitního trhu. Nejen investičních nemovitost a jejich následného pronájmu, ale také prodeje bytů, domů a pozemků. A protože jsem člověk, který má rád logické myšlení, nebráním se přijímat výzvy…