Před nedávnem, na jednom ze zpravodajských webů, byla publikována série dosti nelichotivých článků o práci realitních makléřů. Mimo jiné autor uváděl, že Open house, nebo třeba nazvěme to „společné prohlídky“, jsou realitními makléři pořádány proto, aby byl na kupujícího vyvinut nepřiměřený tlak, kterým mu chtějí ukázat, jak velký zájem je o danou nemovitost a že mnozí realitní makléři se nezdráhají ani pozvat své přátele, aby jim dělali při tomto jakýsi kompars – aby bylo v krámě plno.

Já jsem naopak přesvědčen o pravém opaku. OPEN HOUSE, tak jak ho vnímán já a jak je organizován na vyspělých realitních trzích, má funkci zcela opačnou. Předně, když budu dělat den otevřených dveří, budu inzerovat, že OPEN HOUSE na té a té nemovitosti je toho dne od – do. A pokud zájemce o koupi nemovitosti se chce přijít podívat, není nutné se objednávat jako na prohlídku. Cílem OPEN HOUSE není ani získat okamžitou informaci, že chce návštěvník danou nemovitost koupit. Cílem je, aby si návštěvník řekl: „To by se mně (nám) mohlo líbit“ a dohodl si individuální prohlídku. A aby měl základní informaci či představu, jak daná nemovitost vypadá a rozhodl se, zda si chce vzít na prohlídku stavaře, bytového či zahradního architekta, rodiče, děti…Protože je naprosto v pořádku, že když budu chtít kupovat dům či byt, navštívím více nemovitostí, které jsou v dané lokalitě nabízeny k prodeji. A asi je těžko představitelné, že na každou prohlídku se mnou půjde stavař, architekt, statik…. A to jak kvůli časové náročnosti, tak s ohledem na finance.

Má zkušenost z poslední doby
Když jsem prodával jeden z domů, tak na prohlídce byli vážní zájemci 4krát a jednou i s bytovým architektem. A když byli téměř rozhodnuti, že podepíšou rezervační smlouvy, zorganizoval jsem pro ně neformální setkání u kávy se stávajícími majiteli. Proč? Protože spoustu dotazů uměl zodpovědět s velkou znalostí věci jen majitel, neboť je stavař. Vřele tak doporučuji prohlídku bytu nepodceňovat a klidně se jít podívat na ten samý byt i několikrát. Je totiž nesmírně důležité nasát atmosféru svého budoucího domova, dokonale byt a okolí poznat, zeptat se na všechno, co nám připadá podstatné. Nekupujete totiž housku na krámě, ale kupujete domov na několik příštích let či desetiletí.

Z článku, který jsem zmiňoval na začátku, může čtenář nabýt dojem, že realitní makléř má snahu maskovat či zatajovat nedostatky nemovitosti, jen aby prodal. Ale je důležité říci, že makléř, mimo zcela viditelných záležitostí, ví jen o těch věcech, které mu vlastník sdělí, a to je také předmětem obstaravatelské smlouvy. Každý zodpovědný makléř by měl být rád, když se kupující podívá všude, přivede si odborníka či odborníky a nadzvedne třeba drn trávy…

Polemika může vzniknout i okolo toho, že je třeba připravit nemovitost na prodej (home staging). To ale neznamená něco maskovat, zastírat, ale hlavně to znamená, že je třeba nemovitost uklidit, opravit otlučené rohy, posekat trávník, na focení odstranit osobní věci, do prázdného bytu dát trochu nábytku, aby si každý mohl udělat lepší představu o nabízených prostorech. A proto je třeba udělat si více prohlídek na dané nemovitosti a nic nepodcenit. Když na Vás vyskočí z inzerce xxx nemovitostí dle zadaného kritéria, asi je nikdo není schopen navštívit všechny, proto je důležité potenciálnímu kupujícímu umožnit reálnou představu. Ale to neznamená, že neuklidím, neposekám trávu a nedám kytky na stůl či do oken.

Každý slušný realitní makléř, i když zastupuje toho, kdo si ho najal, a to je u nás převážně vlastník nemovitosti, má zájem na tom, aby měl spokojené obě strany obchodu, který zprostředkovává, aby se vše odehrávalo otevřeně. Nejen, že pak je příjemná atmosféra při podpisu smluv, když se hraje fér, není ani problém s podpisem zástavy na hypotéku a v neposlední řadě také samotné předání nemovitosti bude bez zbytečných překvapení. Reference a dobrá pověst má v tomto oboru velkou hodnotu. A spokojený zákazník by měl být cílem celého procesu. A to jsou v konečné fázi oba účastníci, prodávající i kupující.

Poznámka na závěr
Celkem mě překvapilo, přitom, jak byl publikovaný text kritický, že opomněl jednu základní problematiku. A tou je bezpečnost celého procesu prodeje. Myslím tím otázku úschovy, a to nejen financí, ale také dokumentů. Že autor neupozorňuje na fakt, že v připravovaném zákoně je velmi vágní ustanovení o úschově finančních prostředků, kde došlo k zcela nepochopitelnému rozvolnění původního záměru. A i tady přeci by mělo jít o ochranu spotřebitele.

Problematika bezpečnosti celého procesu prodeje je velmi důležitá, proto se jí budu věnovat příště.